Image Image Image Image Image Image Image Image Image Image

ArtBlog.sk – Hudba, Film, Divadlo, Literatúra | October 22, 2017

Scroll to top

Top

Milena Slavická – Povídky Jamrtálské

Milena Slavická – Povídky Jamrtálské

| On 16, Feb 2011

Rozvrátené rodiny. Tri deti, traja dospievajúci, a ešte skôr alebo neskôr traja dospelí a ich potomok. Kúsok života v socializme.

Deti vyrastajú medzi zmätenými dospelými, v kostele Panny Márie Na trávníčku, v nápravném zařízení, neskôr v hospode U Možných či v protialkoholní léčebne.

Dve chalaniská, Bavor a Aki Kakaba, ukradnú z kostola zlatú sošku. Tento čin im zaručí niekoľkoročné odlúčenie. Jedného pošlú do Pardubic na učňák, druhého do nápravního zařízení. Po návrate sa obaja zahľadia do opustenej dievčiny Anny. Jeden z nich vykročí vpred ako prvý, a v Čechách je o jednu osemnásťročnú mamičku viac.

„Černá kočka proběhla mezi Bavorem a Akim.“

Šedú a silnú atmosféru zároveň tvoria výstižné a stručné opisy. Počasie, cesta, vzduch a pohľad z okna je podstatnejší ako rozvíjanie deja. Dej si dáva čitateľ dokopy ako mozaiku, keď sa v ďalšej kapitole dozvedá nové informácie o niečom, čo už bolo povedané. Dialógy nie sú podstatným prvkom, skôr len korením, ktoré prezrádza čo to o povahách postáv. Každá kapitola sa začína v prítomnosti, vracia sa do detstva až nakoniec končí ešte ďalej ako začala. Niekedy dá zabrať, kým si čitateľ uvedomí, o akom období života postáv rozpráva autorka práve teraz. Oplatí sa čítať túto knižku pomaly, aby pre nás to množstvo obrazov a zdanlivo nepodstatných symbolov niečo znamenalo.

„Vstávej!“ třásla s ním sestra. „Máma volá.“

„Mamí?“ ozval se Ali ospalým hlasem.

„Jsi v pořádku? Už nejsi hadí král?“

„Pro..proč vo..voláš?“

„A-ki-zem-řel!“ slabikovala Anna slova, jako by se chtěla přizpůsobit Alimu.

„Já vi..vim,“ řekl Ali. „A co Zazi? Ne..nezapomnělas vy..vyčistit kapátko?“

„Nezapomněla.“

„Ne..nezapomnělas jí dát vlo..vločky?“

„Nezapomněla.“

„A vo..vodu?“

„Nezapomněla.“

„Tak do..dobrou, mami.“

„Dobrou, Aki.“

Počas celého čítania som mala pred sebou miernu hmlu, šero a ticho. Anna a chalani boli jediní žijúci na planéte Praha. Ich životy sa nespájali s nikým iným, ani nijakou významnou činnosťou, o ktorej by autorke stálo za zmienku. Až na kapelu Aurora Band. Aki bol spevákom, Bavor hrával na gitaru.

„… diváci se zaťatými pěstmi vylétly vzhůru a vášnivě bušily do prázdného prostoru nad hlavami, jako by bušily do prázdnoty světa…“

Nedá sa povedať, žeby ich životy prekypovali šťastím. Annu najprv opustia rodičia, otec emigruje do USA, matka do Švajčiarska. O pár mesiacov jej umiera posledný blízky človek, babička. Po maturite ostáva sama s postihnutým dieťaťom, Alim Riedlom. A na záver sa jeho otec upije k smrti.

„Anne bylo sotva šestnáct let, když její rodiče odjeli a zůstali v její paměti jako mandle uložené v lihu. Když Anne v dětství vytrhli mandle, lékař jí vtiskl při odchodu z nemocnice, snad z legrace, snad takové pravidlo existovalo, do ruky lahvičku s jejími mandlema: dvě blede růžové, nabobtnalé a zvrásněné bobule.“

O Jamrtáli, údolí smútku, je napísaných 140 strán. Do tohto malého počtu listov sa zmestili štyri životy. Rozpráva o nich autorka, buď s vynikajúcou schopnosťou písať a počas toho žiť v nezažitom, alebo s kvalitným podaním jej minulosti.

„ Už zhasli svíčku, u madony Na Trávníčku…“

„Už káru táhnou líně, pahůnci ve vlhké hlíně…“

„a jamrtálské děti, v jamrtálském smetí…“

„a hlavu přetaví, v bíle bezhlaví…“

Citácie v texte sú použité z knihy Povídky jamrtálské (vydavateľstvo Torst, 2010).