Image Image Image Image Image Image Image Image Image Image

ArtBlog.sk – Hudba, Film, Divadlo, Literatúra | January 17, 2018

Scroll to top

Top

Ryszard Kapuściński – Lapidárium

Ryszard Kapuściński – Lapidárium

| On 03, Feb 2011

Lapidárium je miesto, kam sa ukladajú nájdené kamene, úlomky sôch a časti stavieb, kusy trupov či rúk, kúsok rímsy či stĺpu… Proste časti neexistujúceho celku, ktoré spolu veľmi nesúvisia, a o ktorých sa nevie, čo s nimi. Zostanú tu ako pripomienky minulosti, alebo možno znovu získajú svoje miesto? Taký je aj súbor textových fragmentov významného poľského reportéra a spisovateľa Ryszarda Kapuścińského. Ako reportér precestoval Afriku, Áziu aj Európu a okrem jeho najznámejších kníh Imperium (o rozpade Sovietskeho zväzu) a Heban (o Afrike, ktorá v Čechách vyšla pod názvom Eben a anglicky pod názvom The Shadow of the Sun),  boli to najmä jeho reportáže z krajín tretieho sveta, ktoré ho preslávili.

Jeho Lapidárium je zbierka rôznych úvah a úryvkov, ktoré si zapisoval počas mnohých rokov. Niektoré sú kratučké, iné dlhšie. Niektoré s myšlienkou, iné len zamyslenia a obrazy, a tak hlbokú úvahu či citát Virginie Woolfovej strieda opis zádumčivej nálady jesenného rána či pohľad na ženu na rieke Niger; po úvahe o konferencii na tému regiónov Ruska a ich vzťahov k mocenskému centru Moskvy nasleduje až poetický opis mesta Pinsk, kde sa narodil. Tak to sám chcel a v jednom fragmente aj píše prečo: myseľ čitateľa sa nevie po celý čas sústrediť a chvíľkami si potrebuje aj oddýchnuť.

Témy fragmentov sú neuveriteľne rôznorodé. Ryszard Kapuściński píše o médiách, o strete európskej kultúry s kultúrami tretieho sveta, o kráse záhrad, o tom, čo znamenali hranice a veľkosť územia kedysi a dnes, o sledovaní televízie, o rozdielnej povahe západnej a východnej Európy, o mentalite predavačov z bývalého východného bloku, o poľskej spoločnosti, o svete symbolov, o gýči, o bolesti, o budúcnosti knihy, či o dejinách Afriky.

O účastníkoch skupinovej turistiky:

Účastník skupinové turistiky se dnes pohybuje po světě speciálně vybudovanými hygienickými a bezpečnými tunely, které ho izolují, oddělují a chrání před reáliemi okolní skutečnosti. Charterové letadlo ho dopraví do pečlivě střežené turistické enklávy. Z letiště do místa pobytu ho veze důkladně hlídaný přepychový autobus s klimatizací. To, co následuje, je také pečlivě střežené – jeho hotel, ulice, lokály, pláže i moře podél břehu. Jídlo? Nápoje? Většinou všechno dovážené. Zábava – také. Po jednom nebo dvou týdnech ho tentýž autobus s neprůstřelnými tmavými skly odveze na letiště, odkud se nejbližším charterem vrátí do Evropy, Ameriky, Japonska a líčí, jak byl v Africe nebo Asii. Skutečně tam byl?

O hraniciach na európskom a africkom kontinente:

Limes. Limes Imperii Romani. Hranice, kterou v roce 122 přikázal zřídit Hadrian mezi Británii a Skotskem, tehdy obývaným Kelty, aby oddělil Římany od barbaru. Zvlášť pevné hranice se budovaly proti Germánům a jiným východním barbarům (např. Na hranicích Panonie a Dacie). Země Slovanu včetně Polanu patřily podle tohoto zeměpisu do světa barbaru (a podle názoru mnohých jsou tam dodnes).

Evropská krajina: hradby, zámky, tvrze, strážní věže, bunkry, vojenské cesty, závory, hranice. Limes všude vytyčené, střežené, protínající kontinent už od pravěku.

Nic takového nenajdeme v dějinách Afriky ani její krajině. Tam je prostor otevřený, svobodný, nevyzbrojený, ničím neomezovaný, nesvázaný.

O jazde po ceste:

Při jízdě silnicí jsou nejkrásnější louky, zářící zelení a zasazené do barokního rámce pestrobarevných podzimních lesu. Každá taková louka je ucelený monochromatický obraz. Jízda po silnici je, jako když navštívíte výstavu velkých pláten nebo tkanin v rozlehlé otevřené krajině.

O vývoji kultúry:

Značnou část kultury světa tvoří vzájemné vypůjčování. V této oblasti však vládnou dvě zákonitosti:

1 – snadněji se šíří technické vymoženosti než kulturní hodnoty; 2 – spíše než modely práce se rozšiřují modely spotřeby.

O hodnote predmetu:

O hodnotě předmětu v naších očích často nerozhoduje ani tak předmět sám, ale prostředí, v jakém ho vidíme, jeho kontext.

O rozdiele medzi čítaním a pozeraním televíznych správ:

Není možné dívat se na knihu jako na televizní správy, jako na první stránku novin: tzn. přejet ji pohledem a hned se zabývat něčím jiným. To je nebezpečné, protože příjemce dílo doplňuje a rekonstruuje, pokud ovšem čte soustředěně.

O umení:

Dřívější umění stavělo člověka před zásadní, eschatologické problémy. Měl volbu mezi nebem a peklem, andělem a ďáblem, spásou, nebo zavržením. To ho přivádělo do stavu napětí, vážnosti a povznesení. Hlavně však nemohl před těmito dilematy utéci, nemohl schovat hlavu do písku.

Naproti tomu současné umění, zejména v oblasti masové kultury, málokdy staví příjemce do podobné situace. Nemá přísnou mystiku, nehodnotí, nenutí chodit nad propastí, pohybovat se v temnotách. Zaměřuje se na věci malicherné a laciné, na bezstarostné trávení času. Chce nás držet daleko od hrůz a nedopustit kontakt s tím, co je neodvolatelné a definitivní.

Obsahuje aj citáty rôznych spisovateľov, ktoré ho určitým spôsobom ovplyvnili, alebo prinútili zamyslieť sa, a tak pomedzi jeho úvahy o literárnych svetoch Gabriela G. Marquéza či o Goetheho myslení narazíte na citát Rimbauda, Saint-Exupéryho, Chestertona.

Vďaka tomu, že každý odsek je o niečom inom, je to výborná voľba na krátke začítanie sa v autobuse, v čakárni u lekára, či večer pred spaním, keď je človek tak unavený, že sa mu už nič nechce. Nemusíte sa ponárať do dlhých kapitol, ale prečítate si len pár viet a hneď máte o čom rozmýšľať. Bolo mi ľúto, že som Lapidárium prečítala za pár večerov, ale nechám si ho na stole a budem sa k nemu vracať – je tam tak obrovské množstvo vecí hodných zamyslenia, že nech ho otvoríte kdekoľvek, vždy vám niečo dá.

Největší slabinou kultury je, že nedokáže zastavit zločin.

Jedinečnost, neopakovatelnost každého člověka, jeho osudu, jeho historie, to je možná nejdůležitější fenomén světa.

Když my tady během dne chodíme, pracujeme, vyřizujeme záležitosti a konáme tisíc jiných věcí, druhá polokoule spí. Kolik je tam snu a kolik přízraků v hlavách spících, kolik divu a nočních můr, kolik milionu světu zrozených na chvíli a existujících jen pár hodin, aby pak za svítaní zmizely a většinou byly hned zapomenuty. Avšak příští noc se tam odehrává totéž, a to již celá léta, celá tisíciletí. Jak malý zlomek onoho vesmíru snu, vzniklého každou noc, se zvěčnil v mýtu, báji, literatuře? Jedna tisícina procenta? Nebo ještě méně?

Komentáre

  1. marim hovorí:

    Súhlas. Kapściński je fascinujúce čítanie. Ja sama som si nedávno prečítala jeho Cesty s Herodotom a len ľutujem, ze mi trvalo tak dlho, kým som ho objavila. Dúfam, že čoskoro sa mi do rúk dostane aj okná poznania otvárajúcich zápiskov.